Zapomenutým, a možná i záměrně utajeným příběhem z Litoměřic je bezesporu troufalé přepadení místní věznice, jehož cílem bylo osvobodit politické vězně. Událost se odehrála v roce 1949 a předcházela jí dlouhá řada příprav. Už v roce 1948 se manželé Charvátovi – Josef a Vlasta – postupně zaplétali do nebezpečné činnosti spojené s takzvaným Prokešovým pučem. Ten představoval ambiciózní, avšak neúspěšný pokus skupiny důstojníků a právníků o svržení nastupující komunistické moci. V čele stál major Květoslav Prokeš, který spolu s Jaroslavem Borkovcem a Rudolfem Hrbkem plánoval obsazení klíčových státních institucí – ministerstev, rozhlasu, vedení policie i armády – a nastolení nové vlády. K puči mělo dojít 17. května 1949, ale byl odhalen Státní bezpečností ještě před samotným začátkem. Organizátoři i desítky dalších lidí byli zatčeni a v následných procesech padly jak tresty smrti, tak mnohaleté tresty vězení. Prokešův puč je dnes vnímán jako jedna z nejvýznamnějších akcí protikomunistického odboje v poválečném Československu.
Krůček za krůčkem
Klíčovou postavou litoměřického příběhu se stala Vlasta Charvátová. Sama později vysvětlovala, že během manželovy nepřítomnosti na vojenské službě byla ve finanční tísni a navíc těhotná. V této situaci přijala do pražského bytu spolužačku Vlastu Kochtovou, která jí začala vodit různé známé. Charvátová přiznala, že se jich bála vyhodit – nejen kvůli jejich vlivu, ale i proto, že věděli o jejím poměru s Karlem Švarcem. Právě v té době se do života manželů postupně vplétala síť lidí, která je nakonec vtáhla do přípravy odbojové akce.
Kochtová si do bytu vodila osobnosti, které tehdejší doba označovala za „inteligenci“. Objevoval se například doktor Svoboda, jenž ovládal pět jazyků, nebo špatně česky mluvící Anna Poláchová, která dávala hodiny angličtiny a francouzštiny. Nejvýraznější byl však již zmíněný pan Švarc, muž, který o sobě tvrdil, že je odborníkem v oblasti dřeva a měl mít časté schůzky v pražské kavárně Demínka, kde se údajně stýkal s jakýmsi majorem. Několikrát přespal přímo u Charvátových, protože Kochtová předstírala, že v hotelu není možné získat pokoj.
Zapojení pana Charváta
Tyto nečekané návštěvy však neunikly pozornosti Josefa Charváta, když se během jedné ze svých vojenských dovolených vrátil domů. Situace ho rozhořčila a požadoval, aby podobným setkáním byl okamžitě konec. Nakonec byl ale přemluven – nejen svou manželkou a Kochtovou, ale také samotnými hosty – aby jejich pobyt ještě dočasně strpěl. Z původně krátkodobé tolerance se však stal stav trvalý.
Josef Charvát na vojenské službě
Kokain?
Z vyšetřovacího spisu je patrné, že se u Charvátových se dveře doslova netrhly. V jejich bytě se střídala pestrá směsice lidí – od studentů a učitelů až po osoby nejasného původu. Zajímavostí je, že se v této společnosti údajně objevoval i kokain. Jeden z hostů drogu nejen poptával, ale dokonce nabízel k odkupu v množství, které působilo až neuvěřitelně – půl kilogramu.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se začaly objevovat hovory o chystaném převratu. Vlasta Charvátová ve své výpovědi uvedla, že v posledních dnech před zatčením několikrát zaslechla rozhovory neznámých mužů, kteří hovořili o přípravě převratu v Československu. Přesný plán neznala, zaznamenala však, že padaly úvahy o zapojení ozbrojených jednotek a naděje, že se k odporu připojí i veřejnost. Převrat měl proběhnout bez násilí – tedy bez střelby.
Cesta do Litoměřic
Posledního dubna 1949 se u Charvátových objevil poručík Eda. Vyprávěl, že se pokusil přejít státní hranici, byl však dopaden a uvězněn v litoměřické věznici. Odtud se mu podařilo spolu s dalšími vězni uprchnout. Žádal proto o starší oblečení pro sebe i své spoluvězně. Josef Charvát mu dal své starší sako a oblečení mu poskytl i Karel Mařík. U Charvátových se Eda zdržel přibližně dvě hodiny, než odešel s tím, že míří na Moravu.
Dne 2. května 1949 po zavření domu dorazil k Charvátovým jistý muž jménem Hodný z Vinné u Litoměřic. Chtěl mluvit s Edou Maňákem. Přinesl zprávu, že všichni tři jeho bratři byli vězněni v Litoměřicích pro pokus o ilegální přechod hranic. Útěk se podařil pouze dvěma z nich, zatímco prostřední bratr zůstal ve vězení.
Následoval přesun na Litoměřicko a přípravy samotného přepadení věznice. „Jeden z těchto mužů mi dal pistoli ráže 6,35 mm a k ní čtyři náboje. Upozorňoval mě, abych řekla Vráťovi, aby tuto pistoli nezapomněl ve věznici, protože je na ni vystaven zbrojní pas. Slibovala jsem mu, že se sama postarám, aby se mu pistole v pořádku vrátila,“ uvádí výpověď.
Ekrazit z Třebušína
Dne 8. května 1949 bylo dohodnuto, že další spolupracovník jménem Zajíc odjede pravděpodobně do Třebušína, kde se měl sejít s místním adjunktem a jednat o chmelu. Oficiálně se jednalo o cestu „pro slíbený špek“. O den později se skutečně vrátil – přivezl s sebou plechovku sádla, zavřený špek, ale také několik tyčinek ekrazitu, zápalnou šňůru, rozbušky, 2000 korun a dokonce i lístek na maso.
Přepadení věznice
Samotné přepadení věznice proběhlo ve večerních hodinách 12. května 1949. Vratislav Polesný spolu s manžely Charvátovými, vyzbrojenými pistolemi a dokonce i válečky ekrazitu, se lstí dostali až do budovy. Vlasta Charvátová sehrála roli nositelky balíčku pro vězně a u vrátnice předstírala, že jej přináší. Jakmile dozorce otevřel dveře, byl okamžitě odzbrojen a zajištěn. Odbojáři pak s jeho klíči uzamkli vchod a zamířili k celu, aby osvobodili politické vězně. Situace se však rychle zkomplikovala – jednomu z dozorců se podařilo uprchnout a vyvolat poplach. Trojice se ocitla pod tlakem a snažila se dostat ven co nejrychleji. Vlasta Charvátová se ve zmatku ztratila v bludišti chodeb a narazila přímo na vězeňského strážného, který se ji pokusil zadržet. Vypjatá situace vyústila v to, že ho z bezprostřední blízkosti postřelila a následně se jí podařilo uniknout za ostatními.
Převrat byl na spadnutí
Po této nezdařené akci se Charvátovi vrátili do svého pražského bytu, kde nadále probíhaly přípravy na převrat. A tak ještě 16. května 1949:
„V pondělí dne 16/5/49 bylo v našem bytě během dopoledne málo lidí, přišli až odpoledne, vlastně k večeru. Říkali, že čekají na instrukce, kam budou posláni, studovali plán Prahy. Při prvním pohledu do kuchyně jsem viděla plno zbraní a nábojů, které byly již volně rozloženy. Asi kolem 21. hodiny nastal nepředný ruch, když jsme se s manželem dotazovali na to, co se děje a co se připravuje, bylo nám řečeno, že zatím naprosto nic – že máme čekat, že nám další bude včas řečeno.“
Zatčení
Jenže na další pokyny už nikdo čekat nemusel. Manželé Charvátovi a ostatní přítomní byli zatčeni 17. května 1949 ve čtyři hodiny ráno.
Při následném vyšetřování byla paní Charvátová pravděpodobně záměrně mystifikována tvrzením, že při akci usmrtila dva muže. Ve skutečnosti byl raněn jen jeden.
Vlasta Charvátová po zatčení
Trest smrti
Trest smrti nakonec dostali Emanuel Čančík, Josef Charvát a Vratislav Polesný. U Vlasty Charvátové se komunističtí soudci spokojili s doživotním trestem. Stejně jako v jiných procesech následovala i zde smršť rozsudků odnětí svobody v různých délkách pro další účastníky případu.
Velký otazník nakonec
Kam zmizela Vlasta Kochtová? Zatím se mi nepodařilo, zjistit kam zmizela, nicméně ačkoliv je při výsleších jmenována zdá se, že nebyla vyšetřována.
Zdroje:
- Archivu bezpečnostních složek
- MALLOTA, Petr. „Vše pro kamarády, čest a svobodu národa!“ Květoslav Prokeš a jeho role v protikomunistickém odboji. In: Paměť a dějiny. [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, roč. XX, č. X, 20XX. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz (datum citace: 23. 7. 2025).