Dnes je 25. února, den, který se nesmazatelně zapsal do československé historie, den, kdy před 77 lety, v roce 1948, se v Československu odehrála událost, která zásadně ovlivnila směřování země na více než čtyři desetiletí – komunistický puč. Klíčovými postavami této doby byli nejen vrcholní představitelé KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, ale i další aktéři, jejichž role v tehdejších událostech je dodnes předmětem debat.
V nedávné době jsem zaznamenal veřejnou diskusi badatelky Václavi Jandečkové a Jaroslava Mareše na téma záhadné smrti Jana Masaryka. Zaujal mě nápad použít neinvazivní metodu pro posun případu prozkoumání těla Jana Masaryka bez fyzické exumace. Metodu používá například spolek Naše historie na zkoumání slavných českých hrobek jako je hrobka Petra Voka. Ale v závěru diskuse mě zaujal dotaz na Augustina Schramma a jeho roli v případu Jana Masaryka. Jméno během konfrontace k tématu nezaznělo, ale mě přišlo důležité.
Přiznám se, že téma smrti Jana Masaryka je velmi exponované a důkladně prozkoumané, necítím se být odborníkem. Rád bych v tom to díle „Superkomunista“ předložil jen střípek, který spíše poukazuje na složitost věci a neznámý a záhadný příběh mladého muže, jehož pravdivost zůstává nejasná.
Jan Masaryk – demokrat v pasti
Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, se v roce 1948 ocitl v neřešitelné situaci. Ačkoli byl ministrem zahraničí v komunisty ovládané vládě, jeho politická orientace byla prozápadní. Po únorovém puči se rozhodl zůstat na svém postu, což mnozí interpretují jako pokus zachránit, co se dalo.
Jan Masaryk – zdroj wikipedia.org
Jen několik týdnů po převratu, 10. března 1948, byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu v Černínském paláci. Oficiální zpráva hovořila o sebevraždě, ale dodnes existují silné indicie, že byl zavražděn. Podezření padá nejen na československé komunisty, ale i na sovětskou NKVD, či dokonce Britskou rozvědku.
Kdo byl Augustin Schramm?
Augustin Schramm byl vysokým funkcionářem KSČ a agentem sovětské NKVD. Před válkou působil v komunistickém exilu a po návratu do Československa sehrál klíčovou roli v organizaci partyzánského hnutí a politické propagandy. Po únoru 1948 se podílel na upevňování moci komunistů, přičemž se spekuluje, že měl informace o podílu NKVD na odstranění Jana Masaryka.
Augistin Schram – zdroj wikipedia.org
Schramm byl 27. května 1948 zastřelen ve svém pražském bytě. Oficiálně byl za jeho vraždu obviněn a popraven Miloslav Choc, ovšem okolnosti Schrammovy smrti vyvolávají spekulace o tom, že mohl být odstraněn právě proto, že věděl příliš mnoho o zákulisních intrikách únorového převratu.
Superkomunista
Jaromír Poláček se narodil 31. 3. 1926. Jeho příběh je fascinujícím symbolem tehdejší doby, plné paradoxů a politických machinací, což však také vyvolává pochybnosti.
Jako velmi mladý (udává, že už v 16 letech) se pravděpodobně zúčastnil protinacistického odboje. Během tohoto odboje se seznámil s Augustinem Schrammem, který ho později jako komunistu úkoloval.
Po válce bylo jeho hlavním úkolem infiltrovat se do různých mládežnických organizací spojených se sociální demokracií a také odhalovat působení novodobých partyzánů. Tato doba byla poznamenána vnitřními boji uvnitř komunistické strany, a tak se v rámci hledání třídního nepřítele ocitl J. Poláček v červnu 1949 ve vazbě v rámci procesu „Janko a spol. z Liberce“. Zažil tak zvláštní situaci tohoto období a ve vazbě strávil dva roky, aniž by ho kdokoli skoro vyslechl.
Jednalo se o situaci, která eskalovala v roce 1955, kdy ministr vnitra Rudolf Barák upozornil na to, že jsou věznice plné komunistů, které nikdo ani nevyšetřuje, nebo jsou odsouzeni k nepřiměřeným trestům (popsáno jest třeba v podcastu Přepište dějiny: https://talk.youradio.cz/porady/prepiste-dejiny/komunisticke-samovysetreni-1). Proto se 30. července 1951 J. Poláček podle vzoru komunistické sebekritiky uchýlil k sebepřiznání a postupně vytvořil dva dokumenty, které měly dohromady 461 stran.
V těchto „výpovědích“ uvádí neuvěřitelné příběhy plné jmen, ale i například popisu nacistické technologie. Je velká otázka, čeho se Poláček ve svém věku mohl účastnit, pokud vezmeme v úvahu, že v roce 1945 mu bylo pouhých 17 let, nebo zda jeho výpověď představuje zápis informací, které byl schopen v tak mladém věku načerpat až skoro autistickým způsobem. Faktem je, že údajů jako jména a data je v jeho spise nepředstavitelné množství, takže si je snad ani nelze vymyslet. Ve spisu je snad vše, co by mohlo být hodno agenta 007 pod taktovkou frakce komunistické strany. A tak se dozvíme, že J. P. byl například u výroby protinacistických letáků v Berlíně organizací Rudý prapor. Že koncem války byl na Litoměřicku a zavraždil agenta IS, která usilovala o vyhození labských mostů. Nebo, že pomáhal sabotovat budovaný plynovod do podzemní továrny Richard. Či popsal udavače parašutistů z obce Lbín.
Po květnu 1945 uváděl, že pomohl zachránit snad celou Ruzyni, ačkoli zde nebyl vítán. Proto se vydal zpět na Osek, kde znovu samozvaně sjednával „pořádek“ na němcích.
Následně popisuje události po válce, ve kterých se objevuje velké množství jmen a detailů včetně informací o Slánském nebo Gottwaldovi. Ale především jména spojená s poválečným pártyzánstvím.
Nyní se také dostaneme k onomu střípku ve spojení s J. Masarykem, protože v archivu lze dohladi i tuto informaci ze složky MNB-11 Šváb Karel: „Poslední úkol, který POLÁČEK od ŠRAMA dostal, byl dne 9. 11. 47 týkající se Jana MASARYKA. Tento úkol se POLÁČEK zdráhal splnit a týž den se nechal zatknout na základě zatykače, který byl na něho vydán v Liberci pro obvinění z podvodu.“. Zde je potřeba upozornit, že tento závěr nevyslovil J. Poláček, ale pravděpodobně vyšetřující.
Nicméně sám Poláček ve svém díle vypověděl o Janu Masarykovi toto:
„Dále jsem hovořil s Karlem Kučerou o tragické smrti bývalého československého ministra Jana Masaryka. Karel Kučera říkal, že prý se všeobecně říká, že na jeho smrti nese vinu maj. Gustav Schramm. Tento názor prý měl Karel Neumann. Karel Kučera dále říkal, že by to sám připustil. Prý mluvil s maj. G. Schrammem počátkem března 1948 – bylo to v době, kdy se vrátil Jan Masaryk z Paříže – a maj. G. Schramm prý byl silně zaujat proti Janu Masarykovi a říkal prý, že jest nutné ho odstranit, poněvadž by mohl vážně ohrozit další vývoj politické situace v Československu. Karel Kučera“
Poláček tak byl velmi zvláštní člověk disponující informacemi, které snad nemohl mít normální smrtelník. Je možné, že všechny tyto údaje Poláček získal třeba z tisku? Těžko říci. Statní policie ho často nebrala vážně a snažila se ho mírným způsobem uklidit. Mezi takové pokusy byl například tento návrh:
„Navrhuji:
Při trestním řízení, aby byl odsouzen nejvýše k takovému trestu, který by měl již odpykán vazbou, případně osvobozen. Jelikož je odveden a má narukovati, podati informace příslušnému voj. útvaru s tím, aby Poláčkovi – Oseckému byla věnována náležitá péče, aby se zbavil představ o svém poslání a bylo mu ukázáno, že lidí s jeho vzděláním a znalostmi je potřeba ve stavitelství a v jiných odvětvích pracovního procesu.“
Závěr
Osud Jaromíra Poláčka je fascinující ukázkou toho, jak se v poválečném Československu prolínaly osobní ambice, ideologie a temné machinace bezpečnostních složek. Ačkoli ho mnozí považovali za fabulátora, některé jeho informace se ukázaly jako pravdivé, či alespoň částečně podložené. Přesto zůstává otázkou, nakolik byl Poláček skutečně zasvěceným informátorem a nakolik pouze produktem chaotické doby, ve které se pohyboval.
Naco se soustředíme příště
Přestože vyšetřovatelé StB označovali Poláčka za hochštaplera, mnoho informací, které uvedl, se zakládá na pravdě. Často né na 100%, ale i tak jde o zajímavé a doložitelné údaje. Dozvíme se tedy jak to bylo se sabotování plynovodu do podzemní továrny Richard, nacistický systém protiletecké obrany v Krušných horách, „jak to bylo“ s parašutisty ve Lbíně a odhalíme i jeho boj proti novodobím partyzánům a v této souvislosti vyvrátíme jedinou zmíňku na internetu o jeho osobě jako o novináři.
Obecná prosba
Nejčastěji se zaměřuji na případy, které nejsou veřejně známé. Pokud by kdokoliv měl přínosnou informaci, budu vděčný za její sdílení. Pište prosím na info@signatura-n.cz
Zdroje:
