
Když se fronta blížila
Na začátku roku 1945 držel nacistický režim v koncentračních táborech stovky tisíc lidí. Jak se ze všech stran blížily spojenecké armády, SS tábory nerušila tím, že by vězně propustila. Místo toho je hnala dál, do vnitrozemí říše, pryč od fronty.
Vše začalo v polovině ledna 1945 evakuací Osvětimi. Desetitisíce vyhladovělých lidí vyrazily pěšky v mrazu a sněhu, často jen v pruhovaných mundúrech a dřevácích. Kdo nestačil tempu, toho dozorci zastřelili u cesty. Kdo došel k železnici, toho naložili do otevřených nákladních vagonů, kde lidé umírali zimou, hladem a žízní.
V únoru následoval Gross-Rosen, v dubnu Buchenwald, Flossenbürg a desítky menších pobočných táborů. Transporty se křížily, vracely i bloudily, protože cílové tábory byly přeplněné nebo už v rukou spojenců. Historici dnes odhadují, že na těchto přesunech zahynula zhruba třetina z více než 700 tisíc vězňů, kteří byli v lednu 1945 v táborech evidováni.
Proč právě české země
Území dnešního Česka leželo přímo mezi tábory na východě a cíli na západě a na jihu. Přes Slezsko, severní a východní Čechy, Krušnohoří, Chebsko a Šumavu tak vedly desítky tras. Vlaky jely přes Ostravu, Olomouc, Českou Třebovou či Pardubice, pěší kolony procházely podhorskými vesnicemi. Řada cest končila v Litoměřicích a v Terezíně, kam na konci války dorazily tisíce vězňů nakažených tyfem.
Pochody smrti nebyly vzdálenou událostí „někde v Německu“. Odehrály se doslova za humny.
Místní lidé je viděli na vlastní oči a mnozí se navzdory zákazu a hrozbě trestu snažili vězňům podat chleba, vodu nebo je ukrýt.
Co mapa ukazuje
Autoři mapy si podle vlastních slov nekladou za cíl objevovat nové skutečnosti. Chtějí propojit dosud roztroušené dílčí poznatky do jednoho obrazu. Ten obraz je ohromující.

Na první pohled je vidět „podkova“ značek, která kopíruje hranice Čech a Moravy. Červené značky s postavami jsou pěší pochody, modré značky s lokomotivou vlakové transporty a černé náhrobky hroby obětí. Čísla u značek udávají počet vězňů v koloně nebo počet obětí. Barevné pruhy přes celou mapu pak znázorňují velké koridory mezi tábory, například Osvětim → Mauthausen nebo Buchenwald → Terezín.
Mapa umí víc než jen zobrazit body. Lze v ní vyhledat vlastní obec, filtrovat jednotlivé transporty a pomocí časové osy si „přehrát“, jak se události vyvíjely den po dni.

Po přiblížení se z mapy stává mozaika konkrétních příběhů. Kliknutím na značku se zobrazí podrobnosti: datum, místo, počet obětí, přesnost datace a archivní zdroj.

Čísla, která za mapou stojí
Data mapy obsahují 1 126 záznamů ze 410 různých míst. Tady je to nejdůležitější, co z nich vyplývá.
643
transportů a průchodů
340
hrobů obětí
9 000+
pohřbených obětí
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Zachycené transporty a průchody | 643 |
| z toho pěší pochody | 398 |
| z toho vlakové transporty | 227 |
| kombinované (vlak i pěšky) | 9 |
| Hroby obětí | 340 |
| Oběti pohřbené v těchto hrobech | přes 9 000 |
| Velké koridory mezi tábory | 20 |
Duben 1945: nejhorší měsíc
Nejvíce záznamů i obětí připadá na poslední týdny války. Oběti v hrobech podle měsíce:
| Měsíc | Oběti v hrobech |
|---|---|
| prosinec 1944 | ~510 |
| leden 1945 | ~1 040 |
| únor 1945 | ~460 |
| březen 1945 | ~430 |
| duben 1945 | ~6 180 |
| květen 1945 | ~400 |
Duben sám o sobě odpovídá zhruba dvěma třetinám všech obětí na mapě. V tu dobu se hroutila celá říše a přes české země proudily transporty z Buchenwaldu, Flossenbürgu a jejich poboček. Lednová vlna je spojená hlavně s evakuací Osvětimi: dny s nejvíce záznamy na celé mapě jsou 24. a 25. ledna a hned za nimi 15. dubna 1945.
Malé hroby, velké tragédie
Zhruba tři pětiny hrobů ukrývají méně než deset obětí. Často jde o jednoho až dva lidi, kteří zemřeli nebo byli zastřeleni u cesty a pohřbeni na místním hřbitově. Právě tyto nenápadné hroby jsou na mapě nejpočetnější a připomínají, že pochody zabíjely postupně, kilometr po kilometru.
Na mapě jsou ale i masové hroby. Mezi největší patří:
- Chyše (okr. Žlutice): 700 obětí, duben 1945
- Tachov: 600 obětí, 13. dubna 1945
- Česká Velenice: 512 obětí, prosinec 1944
- Bohosudov u Ústí nad Labem: 311 obětí, 18. dubna 1945
- Březno u Chomutova: 286 obětí, 14. dubna 1945
- Žihle: 273 obětí, 22. dubna 1945
- Podbořany: 263 obětí, 21. dubna 1945
- Stod: 250 obětí, 13. dubna 1945
Nejdelší trasa
Nejpodrobněji zmapovaným transportem je pochod vězeňkyň označený jako Grünberg → Volary. Mapa ho sleduje v 69 zastávkách od Glogau (Głogów) v dnešním Polsku přes Volary až k Husinci na Šumavě. Ve Volarech jsou dodnes pohřbeny desítky žen, které tento pochod nepřežily.
Proč nesčítáme vězně
U většiny průchodů mapa uvádí i počet vězňů v koloně, od několika desítek až po desítky tisíc. Tato čísla ale nelze jednoduše sečíst. Stejnou kolonu totiž často zaznamenalo několik obcí po sobě a údaje pocházejí z poválečných hlášení místních úřadů a pamětníků. Spolehlivější představu o rozsahu tragédie dávají hroby a počty pohřbených.
Odkud data pocházejí
Většina záznamů (přes 800) vychází z fondu Archivu bezpečnostních složek (ABS 325-80-5), tedy z poválečného šetření, při kterém úřady obec po obci zjišťovaly, kudy transporty šly a kde jsou pohřbeny oběti. Další data pocházejí z jiných fondů ABS, z projektu Naši nebo cizí, z regionálního výzkumu Maxe Trupara o pochodech smrti na Opavsku a z knihy Ireny Malé Pochody smrti (1965).
Najděte svou obec
Nejsilnější zážitek z mapy nabídne vyhledávání. Zadejte do něj místo, kde bydlíte, kde žili vaši prarodiče nebo kudy jezdíte na chalupu. Je dost možné, že i tudy na jaře 1945 prošla kolona vězňů a že na místním hřbitově je hrob, o kterém jste nevěděli.
Statistiky vycházejí z dat zveřejněných na mapě k 6. 11. 2026. U hrobů byly odstraněny duplicitní záznamy téhož místa. Počty jsou zaokrouhlené a s doplňováním mapy se mohou měnit.


































