Dnes se pokusíme pokračovat v seriálu o Jaromíru Poláčkovi Oseckém v rámci cyklu Superkomunista, tentokrát v jeho třetím dílu. Anebo – chcete-li – šok číslo tři. Přesně tak jsem se cítil ve chvíli, kdy jsem se z jeho výpovědi dozvěděl, že je spojován i s tak zásadním tématem, jakým je podzemní továrna Richard u Litoměřic. V té době jsem byl přesvědčen, že toto téma je již do značné míry prozkoumané a uzavřené, především díky dlouholeté badatelské práci Romana Gazhiho a projektu richard-1.com, ale i dalších badatelů.
Podzemní továrna Richard
Podzemní továrna Richard se nachází v masivu vrchu Bídnice a patří k nejrozsáhlejším podzemním průmyslovým objektům, které nacistické Německo na konci druhé světové války vybudovalo na území Protektorátu Čechy a Morava. Původní vápencové doly byly v letech 1943–1945 přeměněny v rozsáhlý systém štol a sálů, dnes tradičně označovaný jako Richard I a Richard II. Objekt byl součástí přesunu válečné výroby do podzemí, tedy snahy ochránit klíčové provozy před spojeneckým bombardováním, a jeho chod zajišťovali především vězni z koncentračního tábora Litoměřice, pobočky KL Flossenbürg.
Během existence koncentračního tábora, který s podzemní továrnou Richard úzce souvisel, prošlo tímto místem přibližně 18 000 vězňů a odhaduje se, že asi 4 500 z nich zemřelo v důsledku nelidských pracovních podmínek, hladu, nemocí a úrazů souvisejících s nucenou prací na výstavbě a provozu podzemního komplexu.
Již jednou jsme se tohoto tématu dotkli v článku Muži z papíru.
Plynovod do Richardu?
Co tedy Poláček tvrdil? Osecký uvádí, že v roce 1944-1945 měl být z Velkého Března přes pohoří v prostoru Malečova, Tašova a Babin budován plynovod vedoucí do podzemní továrny Richard, a že se mělo jednat o přísně tajný nacistický projekt. Právě v tomto bodě jsem se zastavil – v onom zmíněném šoku. Kdo zná místní krajinu, musí se nutně podivit, proč by si Němci dávali takovou práci a vedli plynovod přes kopcovitý terén na takovou vzdálenost až k Litoměřicím. Opravdu zde nebylo dostatek plynu přímo v Litoměřicích? První reakcí proto bylo podezření, že jde o výmysl.
Jedna z prvních poznámek o Richardu ve spisu J.P.
Sabotáž?
Zajímavé vlastně ji i tvrzení J. P., že se ůčastnil sabotáže při výstavbě onoho plynovodu. Dokonce musel kvůli tomu údajně zatahat za nitky odbojového podsvětí, aby se dostal do takzvaného **TN–Einsatzkommanda Taschow (**TN = Technische Nothilfe), které na stavbě potrubí také pracovalo. Hlavní zadání bylo, že výstavbu musejí zdržet do sněhu, což by zkomplikovalo přechod přes hřeben u Babin. Údajně zajistili navrtání potrubí, které později museli být znovu vykopány a vyměněny. Dokonce toto mělo býti vyšetřováno německou komisí, která situaci označila za sabotáž.
Informace o sabotáži
Další poznámky o Richardu ze spisu J.P.
Když něco nevíš o Richardu zeptej se Romana
Napsal jsem tedy e-mailový dotaz Romanovi Gazsimu, zda je něco takového vůbec možné. V duchu jsem se připravoval spíš na to, že se tomu společně zasmějeme. Jenže Roman toho o Richardu ví podstatně víc než já a jeho reakce byla okamžitá. Odpověděl, že ano – je to pravda – a že výkop pro plynovod je možné dohledat i na leteckých snímcích.
Jenže kde začít a na jakých snímcích? V okolí Richardu je tolik výkopů, štol a terénních zásahů, že je velmi obtížné se v nich orientovat. Krajina je doslova protkána stopami těžby, stavební činnosti i poválečných zásahů a odlišit jeden konkrétní záměr od ostatních není vůbec snadné. Navíc letecké snímky z roku 1945 nejsou běžně dostupné a v lepším případě si člověk musí vystačit se snímkováním z roku 1947.
Další stopa
Nevěděl jsem, jak s těmito informacemi dál pracovat, nechal jsem je zatím uležet. Shodou okolností jsem se mezitím dostal k přednáškám Památníku Terezín, které se konaly v Knihovně K. H. Máchy v Litoměřicích. Jedna z nich nesla téma Litoměřický koncentrační tábor a jejím přednášejícím byl Mgr. Tomáš Gol.
Po přednášce jsem tedy neodolal a šel se ho na plynovod zeptat. Pan Gol nejdříve zaváhal, ale pak se mne zeptal zda se jedná o onen produktovod z Mostu. Tentokrát jsem zaváhal já a ani v tomto případě jsme nenašli společný závěr. Následně jsem měl možnost si o tématu povídat s paní doktorkou Rapavou taktéž z Památníku Terezín, ani zde jsme však nedospěli k poznatkům, které by samotnou výstavbu přímo potvrzovaly. Později při jiném setkání mi však Ivana Rapavá ukázala vzpomínku jednoho z dozorců, která se zmiňovala o výkopových pracích na Babinách, kam byli vězni nasazováni.
Dozorce Karel Urbánek
Já jsem konal službu jednak na Postenkette jako strážný a jednak jako doprovod vězňů na venkovská pracovní komanda. Tato komanda byli ponejvíc k Labi, kde se stavěl vodovod a vězňové pumpovali vodu a prováděli betonové práce, a jednak hlavně do Babiny, okr. Litoměřice, kde se prováděli výkopy pro kladení kabelů. Do Babiny docházel komando asi 50 vězňů a doprovázelo ho vždy asi 8 strážných.
Souzen v rámci MLS – spis se nedochoval
Babiny 1
Babiny I patřily mezi drobné obce v členitém terénu Českého středohoří na Litoměřicku, jejichž existence byla po staletí úzce svázána s lesním hospodářstvím, drobným zemědělstvím a prací v okolních lomech a provozech. Po druhé světové válce obec postupně zanikla – nejprve v důsledku odsunu původního německého obyvatelstva a následně vlivem poválečných správních zásahů, vojenského využití krajiny a celkového útlumu osídlení v této oblasti. Dnes zde zůstávají už jen terénní relikty, zarostlé cesty, náznaky základů staveb a pomístní názvy, které připomínají někdejší přítomnost lidí v krajině.
Znovu nad leteckými snímky
Zase ty Babiny! Začal jsem tedy hledat na snímcích z roku 1947 a to ne u Richardu, ale právě u Babin. Zaujal mě průsek lesem u kterého jsem opravdu našel něco co připomínalo zahrnutý výkop. Pak už jsem tento výjev sledoval z jedné strany až k obci Hlinná a na druhou stranu kousek před Malečov, kde jsem stopu ztratil.
Letecký snímek Babin z roku 1947 – výkop je stále patrný.
V terénu
Váhání nad leteckými snímky jsem dlouho nevydržel a rozhodl se vše ověřit přímo v terénu. Úvaha byla jednoduchá – pokud šlo o plynovod vedený pod zemí, nebylo možné očekávat jeho viditelnost na povrchu. Půjčil jsem si proto detektor kovů, a to i přes opakovaná varování, že podobný pokus nemůže přinést žádný výsledek. Přesto se ukázalo, že tato cesta nebyla marná.
Po příchodu na místo jsem se zaměřil na úsek, který na leteckých snímcích působil jako podivný, hadovitý útvar. Na svahu jsem si všiml rozebraného kamenného valu na okraji pole a výše položeného pásu s viditelně chudším porostem. Po spuštění detektoru se po celé délce svahu objevoval téměř nepřerušený silný signál v jedné linii. Na horní hraně svahu následovalo další překvapení – servisní šachta s ventilem a šrafovaný betonový sloupek, pravděpodobně pozůstatek původního oplocení. V tomto bodě jsem dospěl k závěru, že právě zde se nachází místo, které Poláček ve spisu popisuje.
Plynovod v roce 1992
Při zkoumání místa jsem si všiml značících tyčí, které však byly vůči šachtě i linii zachyceného signálu posunuty přibližně o deset metrů. Bylo zřejmé, že se jedná o novodobé značení. Tato skutečnost mě přivedla k dalšímu zjištění – v roce 1990 zde byl vybudován nový plynovod, vedený v mírně posunuté trase oproti původnímu, který je v provozu dodnes. K jejich největšímu přiblížení dochází právě v prostoru Babin, pravděpodobně s ohledem na členitý svah. Trasa nového plynovodu je sice v základních rysech podobná, místy se však odklání; na rozdíl od starší trasy například prochází obcí Tašov.
Letecký snímek Babin a výkopu z roku 1992. Nelze si nevšimnout chybějících domů.
Značení starého plynovodu patníkem asi 2 Km od Babin směrem k Hlinné. Nalezeno díky upozornění Romana Gazsiho.
Značení starého plynovodu patníkem a kolejnicí. Podobné značení se údajně nachází/nacházelo přímo v okolí továrny. Nalezeno díky upozornění Romana Gazsiho.
Novodobé značení nového plynovodu
Z Teplic až do Richardu
Při návštěvě Lovosického oblastního archivu kvůli jinému případu jsem se zeptal paní doktorky Ilony Kotyzové, zda by bylo možné k plynovodu dohledat nějaké archivní materiály. Zpočátku byla spíše skeptická, následně mi však doporučila pobočku v Mostě, kde jsou uloženy fondy průmyslových podniků. A měla pravdu. Právě zde je uložen archiv společnosti Ferngas Sudetengau, A. G., která měla na starosti výstavbu plynovodu z Teplic až do podzemní továrny Richard. Opravdu podrobný technický rozbor této problematiky nabízí Roman Gazsi na svých stránkách například zde: https://richard-1.com/v-podzemi-tovarny-richard-i/reduk cni-stanice.html
Závěr třetího dílu
Omlouvám se, že se článek místy výrazně opřel o technické detaily. Na závěr lze nicméně konstatovat, že ačkoliv se to zpočátku nemuselo zdát, vyprávění Jaromíra Poláčka Oseckého se i v tomto případě opíralo o reálný základ – opět šlo o informace hodné agenta 007, chcete‑li superkomunisty. Jakou konkrétní roli však v celém příběhu skutečně sehrál, už se patrně nikdy s jistotou nedozvíme.
Zdroje
- Archiv bezpečnostních složek
- Archiv ags.cuzk.cz
- Roman Gazsi: https://richard-1.com/
- Památník Terezín
